Jdi na obsah Jdi na menu

JOSEF ŘEMÍNEK- ZÁPORNA Z KLADNA

   josef.jpg

Josef Řemínek je autorem dvou beletristických knih a kronikářem Bryndýska, dnes už bývalé hornické obce u Kladna.Jestli mě pamět neklame, členem Obce spisovatelů se stává ten, kdo napíše a vydá alespoň dvě knihy. Je jedno jaké kvality. To posoudí nějaký spisovatelský výbor. Pak se stává „českým spisovatelem“. Pokud pominu význam-nevýznam této organizace a jejích stanov, není to pro Josefa Řemínka důležité. A pro mě také ne, protože on pro mě je českým spisovatelem i bez legitimace „Svazu“. Jistě mi většina z vás dá za pravdu, že k tomu, aby byl někdo dobrý v psaní literatury, nepotřebuje ňáké razítko. Že prostě stačí, a ono to skutečně stačí, když zkrátka napíšete něco pěkného, co druhému, tedy příjemci-čtenáři, přivodí potěšení, požitek, zážitek, radost; že to s vámi „zamává“, zlepší vám náladu, když ji máte blbou, nebo se zamyslíte či dokonce zažijete citové hnutí.

   Svoji druhou a zatím poslední knížku (o té první Chlapi přece nepláčou jsem psal v „Kladno píše prózu“) si autor vydal sám v rámci sympatického projektu "Řekni to knihou", za kterým stojí dr. Ženka a jeho pomoc při vydávání "malých" autorů, regionální literatury a vůbec literárních projektů, které se už nevejdou do bezbřehého mainstreamu, protože jeho "bezbřezí" členové to nedovolí. Nazval ji "Záporna z Kladna" a dává tak už tušit regionální vymezení. Je i není to tak. Kladno poskytuje postavám novely jejich bydliště, práci a školu, příběh se však převážně odehrává u řeky Berounky, v jedné z jejích mnoha trampských, potažmo rekreačních, osad. Tedy regionální vymezení v širším pojetí, protože hodně Kladeňáků se jezdilo rekreovat nebo čundrovat k poměrně nedaleké Berounce.

Jde o poměrně jednoduchý příběh jedné čundrácké party mladých lidí, kteří se zamilovávají, hledají se, přejí si i závidí, dekorují se a srážejí, jsou egoisty, ale dokáží si v těžkých chvílích pomoct, a také se obrátit k sobě zády

Je první květen roku devatenáct set sedmdesát šest a hrdinové novely nejsou na povinném prvomájovém průvodu. Jsou u Berounky. Jsou totiž nerozlučnou partou, ale zároveň všichni vědí, že jejich rozloučení se nezadržitelně blíží. Příští rok kluky čeká vojna, holky "matura" a "vejška". Kdoví, jestli se ještě takto sejdou! Na jedné straně nostalgie za už se nikdy nevrátivším mládím, plným vnitřní svobody, radovánek, nevázanosti, lásek... i hektolitrů piva. Na druhé straně to, co si z těch "jalových" let odnášíme do dospělosti a života; to, co nás navždy poznamená, to dobré, ale i to špatné a nepovedené.

Řemínek šťastně zvolil kompozici příběhu, když ho rozdělil do "promluv" jednotlivých postav.  Příběh se tak stává jednak objektivním, ale zároveň posiluje subjektivní vidění dějů. Vytváří to napětí a příběh se stává dynamickým. Tím je také věrohodně vykreslena charakteristika většiny postav a stejně tak nabízí možnost pracovat s jazykem. Od spisovnosti až po slang (čundrácký) a "sprostý slova".

Škoda, že autor ne vždy dokázal s touto předností důsledně pracovat. V poslední čtvrtině knihy; "selhání" hlavní postavy, klaďase Robina, nechává autor odvyprávět jím samotným. Zajímavé by myslím spíše bylo, kdyby tento klíčový moment byl nahlížen více postavami. Možná měl k tomu Řemínek své (mimoliterární) důvody; napadá mě osobní zaujetí postavou Robina a možná jakési "vyrovnání se s minulostí." Škoda také, že možnosti jazyka autor nevyužil víc a tímto nástrojem ještě více neodstínil svoje postavy a nezdůraznil jejich nepochybnou (nejen literární) originálnost. Ovšem na druhou stranu se zase nesnížil k zneužití barvitosti českého jazyka, což se tady hodně nabízelo. S vulgarismy šetří a volí jejich vhodná umístění.

"Záporna z Kladna" je literární počin, hodnota, která dokazuje, že vzpomínky na papíře nemusí být jen sled veselých či kýčovitě nostalgických příběhů. Že si lze dát tu práci a při nesporném talentu psát vtisknout vlastnímu vzpomínání umělecký tvar novely. Navíc být nápaditý v kompozici, neotřelý ve vypravování, pohrát si s jazykem i dějovou linkou, prostě s tím vším "harampádím", co dobrá beletrie má mít.

Snad jsem dostatečně vysvětlil, proč je Josef Řemínek dobrý český spisovatel i bez razítka.

Dovětek: Novela je cenná i proto, že ukazuje, co se považovalo za "průserové" chování a za co se teenageři před třiceti lety styděli. Ten posun je obrovský!

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář