Jdi na obsah Jdi na menu

Kostel sv. Mikuláše v Kladně - Hnidousích

7. 5. 2011

 

clanok_foto.jpg

 

 

Na počátku byl Motyčín

 

Ve švermovské části Hnidousy nenápadně stojí kostel svatého Mikuláše. Kostelů a chrámů se jménem tohoto světce, který je světcem kde koho,  je v naší zemi poměrně hodně. Třeba v Praze jsou  nejméně tři. A považte - v Kladně jsou rovnou dva! Svatý Mikuláš je totiž také patronem chudých. A jestliže v Praze pojmenovali benediktini a jezuité každý svůj svatostánek po tomto patronovi, mohlo to být i dílem proto, že se snažili tak trochu ukonejšit své ne vždy čisté svědomí vůči  chudým. A pokud kostely ve Vrapicích a v Hnidousích byly také zasvěceny svatému Mikuláši, bylo to jistě spravedlivé a správné. Kde jinde bylo tolik  chudých a nemajetných než mezi zemědělci na špatné a neúrodné půdě a později mezi horníky kladenské pánve a hutníky velkých oceláren!

Základy vrapického Mikuláše pamatují ještě doby románské. Základy hnidouského Mikuláše pamatují... spíše hádky, nešvary, schválnosti a slovní /a nejen asi slovní/ potyčky pánů z obecních výborů, tolik typické pro komunální a spolkový život přelomu 19. a 20. století v rakousko-uherském mocnářství.

V roce 1910 - jsme v době, kdy se začalo o stavbě římskokatolického kostela v Hnidousích  vážně uvažovat - měla obec 2 728 obyvatel. V drtivé většině to byli zaměstnanci blízkých dolů a hutí a jejich ženy a děti. Římskokatolického vyznání byla většina občanů - 2 644 občanů. Pro zajímavost doplním, že evangelíků bylo 16 a  židovského vyznání 18 občanů této nevelké dělnické obce. A přesto provázelo stavbu kostela nemálo potíží a tahanic...

Původně  měl  kostel stát v nedalekém (spíše přilepeném) Motyčíně - v místech dnešního Havlíčkova náměstí. Pozemek koupila v roce 1910 obec za 14 000 korun a i když nebyla ještě provedena  ani jedna splátka, obecní výbor doporučil, aby na tomto pozemku byl postaven kostel. Jak to ale tenkrát chodilo...

Zcela jistě ne tak jako dnes, kdy ideově zcela rozdílné partaje spolu docela spokojeně vedou chod obcí a měst. Tehdy ideovost měla svou váhu - a taky osobní sympatie, a především antipatie. Pokud na obecním výboru či radnici měla některá strana svou podstatnou většinu, opozice jí celé volební období tak znepříjemňovala existenci, že kolikrát jí ona slavná většina nebyla vůbec nic platná. Tehdy na motyčínském obecním úřadě seděli národní socialisté a druhá vlivná kladenská partaj - sociální demokracie - byla v tvrdé opozici. Pánové A.P a E.B., zřejmě příslušníci motyčínské sociální demokracie, poslali na slánskou radnici (Motyčín, stejně jako Hnidousy, spadaly správně pod  Královské město Slaný) protest proti stavbě kostela v Motyčíně Tenkrát i v předvánočním čase dokázala obecní politika nadzvednout ze židlí. Protest byl totiž podán 21. prosince 1911. Na slánské radnici  se ale v tento sváteční čas, narozdíl od svých kolegů  z obou vsí, příliš nevzrušovali. Proto odpověděli až po svátcích a Novém roce. Na motyčínský obecní výbor přišly tehdy tyto řádky: "Obec Motyčín se může svým vzhledem a úpravou vedle městských obcí řaditi ... toto (stavbu kostela - pozn. aut.) lze pokládati za věc, která je zároveň ve zvláštním zájmu této obce". Tečka.

A jaké další argumenty padaly na hlavy odpůrců? "Chceme být přece v budoucnu povýšeni na městys", volali motyčínští příznivci stavby, "a kostel je jedním  symbolem významu takového městyse. Stejně jako například škola, která nám také schází". Skutečně, Motyčín v té době neměl vlastní školu, narozdíl od sousedních Hnidous, které ji měly již od roku 1884, novou a prostornou budovu školy pak od roku 1902. Motyčínská dítka proto docházela za vzděláním do nedalekého Kladna. Neexistující budova školy byla zase argumentem protivníků. Sociální demokraté ostře vystupovali proti klerikalismu, který viděli i za tahanicemmi o kostel. Tvrdě klerikály  kritizovali, jako vše, co zavánělo kadidlem a "tmářstvím". Církev pro ně představovala zpátečnictví a zpozdilost na počátku 20. století; století, od kterého se očekával pokračující  rozvoj vědy a techniky, nejlépe v čele s dělnickou třídou. A ta nepotřebuje žádné "náboženské bludy", ale vzdělání a osvětu. A od toho tu bude  škola! "A navíc, vážení páni z obecního výboru", dál se nenechala  druhá strana, "podle ustanovení z let 1868 a 1874 musí si jakákoli církev sama financovat svoji činnost a ne s tím otravovat obec". Radnice Královského města Slaný ovšem v tomto výše uvedeném nevidí  žádný problém a stavbu kostela v Motyčíně doporučuje. A navíc, kostel má také "ohled vychovávací"a vůbec, stavba kostela "je zvláštní význam".

Odhlédněme však od ideových sporů a pokusme se na věc podívat střízlivě: Motyčín měl údajně v té době dluhy ve výši 150 000 korun, které splácel ročně po 22 750 korunách.  Navrch Pražská železářská společnost přestala pod obcí kutat, tudíž obec přišla o významnou položku svých příjmů do obecní pokladny. Přinesla by existence kostela v obci nějakou tu korunu do obecní kasy? Někteří motyčínští obchodníci si to mysleli.  Podle kladenských sociálně demokratických novin "Svoboda", nebyl ani jeden motyčínský občan na velkém shromáždění občanů „pro" stavbu kostela, narozdíl od těsné většiny obecního výboru - 13:10.

Dle jedné verze závěru sporu, celou causu ukončil vlivný kladenský politik a funkcionář sociální demokracie, slušný fotbalista a později nechvalně známý "dělnický prezident", Antonín Zápotocký. Kostel v Motyčíně nestál...

¨

Do hry vstupují Hnidousy

Na celé to dohadování motyčínských, které trvalo více než rok, se nemohli už někteří hnidousští dívat a vzali věc do svých rukou. Podle dobových pramenů však nitky vedly zcela někam jinam, mimo obec. Až k pražskému emauzskému klášteru Na Slovanech, k opatu Schachleitnerovi, který měl být v té době zástupcem Spolku sv. Bonifáce v českých zemích. Spolek sv. Bonifáce, sídlil v Německu a v českých zemích se zasloužil o podporu staveb několika církevních objektů. Financoval či  podílel se na vzniku například kostela sv. Vojtěcha v Libni nebo kostela sv. Petra a Pavla v Semilech. A také kostela sv. Mikuláše v Hnidousích.

Informace, že kostel bude nakonec stát v Hnidousích a ne v Motyčíně, prosakovala už na konci roku 1911, kdy vrcholily spory motyčínských. Tehdy se také konala velká protestní akce hnidouských, avšak při jednom hlasování "proti" dobrá polovina nehlasovala... Obec Hnidousy  měla oproti Motyčínu také jednu velkou výhodu; sousedila s poměrně rozsáhlými pozemky ve vlastnictví řádu benediktinů z břevnovského kláštera, blízkého Spolku sv. Bonifáce. Tennkrát jtaké docházelo k jejich rozprodávání, a tak  přece nebylo nic snazšího, než jeden takový, téměř uprostřed obce, využít ke stavbě "chrámu Páně". A všem, co budou mít k tomu řeči, vytřít zrak. A tak se se stavbou započalo už kolem Velikonoc roku 1912 a již  v červnu téhož roku byla hrubá stavba hotová. Však  také aby ne, když deseti tísíci korunami přispěl arcibiskup pražský Skrbenský. Zajímavé také je, že měl kostel stát původně na prostranství vedle školy, kde později vyrostly  budovy školní tělocvičny a kreslíren a později ještě budova obecního úřadu (dnes mateřská škola).

Této, na tehdejší poměry nevelkých Hnidous, velkolepé stavby se ujal známý a vážený kladenský stavitel Antonín Procházka mladší, který postavil například kladenský Okresní dům, dnešní sídlo Středočeské vědecké knihovny.

Za materiál vybrali  osvědčený kámen "žehrovák", z nedalekého lomu v Kamenných Žehrovicích a prý i bílé cihly z kladenské cihelny. Celá stavba je zpevněna železobetonem; to proti negativním vlivům z poddolování, kvůli němuž byly v té době i nemalé potíže se založením občanského obecního  hřbitova.

Obdélný, polokruhovitě ukončený presbytář není, jak obvykle bývá, k východu, ale je posunut o 90 stupňů. Je sklenut valeně, s konchou (klenbou v podobě čtvrtkoule nad apsidou starokřesťanských a středověkých kostelů). Dvojlodí je přikryto plochým stropem. Pseudogotický oltář s vymalovaným sv. Mikulášem z konce 19. století přivezli   tenkrát z Karlštejna. Varhany však chyběly. Téměř devadesát let se hrálo jen na harmonium! Teprve v roce 2001  byly do kostela dopraveny opravené varhany ze zchátralého kostelíka v Kmětiněvsi u Slaného, zkonstruované ve dvacátých letech minulého století. Hranolovitá věž v průčelí je vysoká 32 metrů a je situovaná k lodi tak, aby loď byla případně rozšířená. Počítalo se s možným přílivem nových věřících. Nestalo se tak. Celá pozdně secesní stavba přišla na nějakých šedesát pět tisíc. Možná že  tolik stál i Hilbertův kostel ve Štěchovicích, ke kterému je sv. Mikuláš v Hnidousích svým vzhledem přirovnáván...

A možná také že se příští rok, 15. června (psáno v rice 2007), kdy uplyne devadesát pět let od slavnostního vysvěcení, připomene, jaká velká sláva to tehdy byla. Že tam jako „hlavní" byl pan vikář Kučera ze Smečna, že mši sloužil farář Papež ze sousedních Pcher, že kázání měl Stanislav Pilík... Že kromě výše jmenovaných byli ještě přítomni děkan z nedalekého Kladna Antonín Maděra a veliká masa věřících, kterou kostel, ještě neúplně zařízený, nemohl ani pojmout. Vikář Kučera byl jistě velmi dobře srozuměn s celým případem vzniku hnidouského (motyčínského) kostela, katolickým "Právem" nazvaným "štvaní" a "rudý teror",  a na adresu nepřátel stavby prohlásil: "Do kostela nikdo násilím není nucen jíti, ale zůstává otevřen vždy těm, kteří jako marnotratní synové ještě rádi se vrátí do domu otcovského, jejž ve své hrdosti a pýše opustili..."

¨

Epilog

O dvanáct let později přibyla ke kostelu budova fary, stavba podporovaná tehdejším oblíbeným arcibiskupem Františkem Kordačem. Svůj účel však plnila jen zlomek času, který jí byl dosud vyměřen. Šlo o "filiální farní exposituru", protože hlavní fara byla v té době v Pcherách a později ve Vrapicích.

Kostel byl původně oplocen, část původního plotu je v levé části farské zahrady, oplocení  později strhli  komunisté.

A dnes?

Národní památkový ústav  usiluje o to, aby kostel i fara byly prohlášeny za národní kulturní památku...

 

 

Prameny:

- Svoboda, časopis politický a národohospodářský, Kladno, r. 1911 - 1913

- Právo, politický týdeník křesťansko-sociální, Kladno, r. 1912- 1913

- Kladenský Havlíček, politický týdeník lidový a státoprávně pokrokový, Kladno, r. 1912 - 1913

- Kladenský kraj, orgán hájící zájmy národní, hospodářské a sociální, Kladno, r. 1912 - 1913

- U nás doma. Ročenka městyse Hnidousy, Obecní úřad 1941

- Koller, R., Nástin regionálních dějin okresu kladenského, Okresní pedagogické středisko, Kladno 1968

- Poche, E., a kolektiv, Umělecké památky Čech, sv. 1, Academia, Praha 197

- Církve na Kladensku a Slánsku, Okresní úřad, Kladno 1999