O literatuře
Příspěvky
22. 7. 2020
ŽIJEME VŮBEC ŠŤASTNÉ ŽIVOTY?
Lukáš Malý (2002) se narodil ve Slaném, kde příští rok zakončí studium na tamějším gymnáziu Václava Beneše Třebízského maturitou. Trvale ale žije na pomezí středních Čech a Ústeckého kraje, v obci Bílichov, která bude hrát výraznou roli v dalším jeho románu, který právě dokončuje. I přes svůj mladý věk už nějakou dobu přispívá do časopisu ABC.
29. 6. 2020
DUŠE V PŘÍMÉM PŘENOSU
Jiří Tomeš (2002) se narodil ve Slaném, ale žije nedaleko rodného města, v malé obci Jedomělice. Studoval na kladenském gymnáziu a do čerstvě nabyté plnoletosti vstoupil s vlastní básnickou prvotinu Pero a slzy (2019). Vydal si ji v nákladu několika desítek kusů sám.
17. 3. 2015
CÍTIT POEZII (PORTRÉT RECITÁTORA)
„Jednou mi Fred řekl, že tak jako já on recitovat neumí“. Alfréd Strejček, špička mezi našimi recitátory a spíkry, tehdy Václavu Fikrlemu složil velkou poklonu. - „Fred má ale docela jiný styl, který zdokonaluje už několik desetiletí. Je v tom dobrej, ale taková cesta pro mě nebyla. Já chtěl vyjádřit svoje pocity, které z poezie mám, úplně jinak“
7. 3. 2015
PŘÍBĚHY, KTERÉ NELŽOU
Olga Fikrlová-Matzenauerová byla donedávna známá spíše „užšímu“ okruhu zájemců o poezii. Je úzce spjata s kladenským regionem; narodila se ve Slaném, odkud se později přestěhovala na dlouhých dvaadvacet let do Kladna. Její poezie je ovlivněna zážitky z dětství a dospívání, později čerpala ze zážitků a zkušeností mladé, později zralé ženy. Totéž je možné říci také o její vzpomínkové prozaické prvotině „Na Kladensku se krásně lhalo“, kterou na sklonku roku 2014 vydala u novostrašeckého nakladatelství Gelton.
24. 10. 2014
VLASTIVĚDEC
Vlastivědec. Dnes by se dal s trochou nadsázky přiřadit ke kominíkovi, hodináři nebo čalouníkovi. Zkrátka k vymírajícímu poctivému řemeslu. Topíme elektřinou, nebo solárními panely, hodiny už netikají, protože v nich není strojek a do křesla si můžete často sednou u každé druhé popelnice. Hltáme nadbytečné a povrchní informace, které se tváří důležitě a nepostradatelně a my se pak, až dohltneme poslední denní sousto informací, tváříme rovněž důležitě a nepostradatelně. Vlastivědec jde a trpělivě roky a roky sbírá to, co si pak s rozkoší a jakousi svátečností v sobě přečtou někteří z nás. A třeba u krby s praskajícími poleny, na starém poctivém, lehce ošoupaném, křesle a za tikotu starých pendlovek. Vlastivědec Miroslav Oliverius.