Jdi na obsah Jdi na menu

Tak trochu jiná literatura

Příspěvky

KRONIKA OHLÁŠENÉ SEBEVRAŽDY - MICHAL ADRANT

28. 3. 2015

m.a.01.jpg

   V roce 1997 vydalo Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO) román Michala Adranta (podle všeho jde o pseudonym) „Kronika ohlášené sebevraždy“. Tento významný počin na poli české gay literatury zůstal tehdy téměř nepovšimnut a dnes je knížka raritou. Román nemá ve svém fondu ani Národní knihovna České republiky.

 

 

 

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Tak trochu jiná literatura | Komentářů: 0

Poznámky k některým etapám života Jiřího Karáska ze Lvovic

1. 12. 2012

 

foto-jiri-karasek-ze-lvovic.jpg

Jiří Karásek ze Lvovic přetrvává v českém kulturním povědomí tak nějak příslovečně. Jeho jméno je spojované převážně s uměleckým proudem zvaným (česká) dekadence, a ta je i dnes vnímána poněkud rezervovaně. Karásek byl (a nadále zůstává) její vůdčí osobností. Už za svého života vyvolával protichůdné vášně, ostré odsudky, nenávistné kritiky, přerůstající až v osobní útoky. V lepším případě shovívavý úsměv či bezradné pokrčení ramen. Vždy stál na svém a za to si získal také nemálo příznivců a obdivovatelů.

 

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Tak trochu jiná literatura | Komentářů: 0

Josef Barák: A ret se vyznat stydí...

17. 12. 2010

   220px--1.jpgPrvní jméno, které je třeba zmínit, patří zajímavé postavě kulturního, společenského a politického života druhé poloviny 19. století Josefu Barákovi (1833 – 1883).  Myslím, že je potřeba jeho dnes již téměř zapomenutou osobnost na úvod alespoň krátce připomenout. Jako mladý student se zúčastnil revoluce roku 1848. Tato událost a následující „utažení šroubů“ českému společenskému životu a vlasteneckým snahám ho utvrdilo v přesvědčení, že nelze jen sedět se založenýma rukama nebo „hubou od piva“ klábosit po hospodách o postupujících hrozných poměrech. Aktivně se zapojil nejen do národního snažení, ale byl i jedním z těch, kteří jako první obrátili svůj vlastenecký hlas k dělníkům. Jako zralý muž rád pobýval mezi studenty a promlouval k nim na nespočetných schůzích. Psal do novin, několik jich vedl a svou autoritou zajišťoval politickou nezávadnost českých periodik a divadla. Podporoval polské povstání a za své politické postoje byl několikrát perzekuován. Pokud už je jeho jméno na začátku jedenadvacátého století připomínáno – alespoň u maturit -, tak pouze ve spojitosti s almanachem Máj, který redigoval a několika básněmi do něj přispěl.
     Barák nebyl „čistým“ literátem; spíše se věnoval spolkovému životu, organizování společenského a politického života. Pokud psal, tak do novin. Jeho básně jsou však vyzrálé, plné obrazivosti a neotřelých básnických obratů. Převážně pro tuto skutečnost se v padesátých letech minulého století objevily spekulace, že autorem básní není on, ale jeho blízký přítel Jan Neruda. V této souvislosti dochází na krátkou dobu k určité renesanci osobnosti Josefa Baráka.

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Tak trochu jiná literatura | Komentářů: 0

Emanuel Bozděch: Aby lidé uhodli, čeho si žádám...

17. 12. 2010

 emanue-1.jpg Už ve dvacátých letech minulého století je zmínka o tom, že jeden z nejhranějších českých dramatiků druhé poloviny 19. století Emanuel Bozděch žil život „invertovaného“. Do seznamu českých gayů  ho zařadil  František Jelínek v knize „Homosexualita ve světle vědy“ (1924) Přímý důkaz o Bozděchově homosexualitě ale neexistuje...

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Tak trochu jiná literatura | Komentářů: 0

Majerová, Olbracht, Neumann...a ”pohlavně úchylní"

16. 12. 2010

ivan-olbracht.jpgTi, co pamatují literární výchovu za socialismu, možná si vybaví trojici spisovatelů Marie Majerová, Ivan Olbracht a Stanislav Kostka Neumann. Jejich jména kolovala od základní školy a někteří se jich nezbavili ani na „vysoký“. Všichni tři jmenovaní literáti byli bezpochyby talentovanými spisovateli se svými vrcholy a pády. Majerová s Olbrachtem se po Únoru 1948 prodali svůj talent  novým pořádkům a  vědomě kolaborovali s komunistickou stalinskou diktaturou. Neumann, který ve třicátých letech až  agresivně obhajoval Leninův a následně Stalinův Sovětský svaz, se Února 1948 nedožil. Je těžké dnes odhadnout, jak by se tento významný český básník zachoval k nespravedlnostem poúnorového režimu a jak by se ten režim zachoval k němu…

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Tak trochu jiná literatura | Komentářů: 0

O podivných přátelstvích

16. 12. 2010

julius-zeyer.jpgČeská literatura bohužel nemá právě silnou „homosexuální stopu" a děl, jež se tímto tématem zabývají je velmi poskrovnu. Často jde jen o náznaky a signály, jinotaje a skryté významy. Je „veřejným tajemstvím", že několik českých spisovatelů a básníků mělo homoerotické cítění a různě s ním literárně „nakládali". Je velice těžké vysledovat tuto v české literatuře přece jen netypickou stopu a neobvyklý  motiv. Je ještě obtížnější odmyslet si takového autora od jeho díla. Není v literatuře asi jiná oblast, kde  autor prostupuje svou osobností text tak těsně a tak silně, jako tady. Není zřejmě jiné oblasti v české literatuře, kde by se vedly citlivé spory o správné pochopení díla. Jsou známy případy, kdy nejeden literární vědec a teoretik ostře popírá takovýto způsob výkladu a vehementně se mu brání /Známé jsou spory katolických teoretiků o výklad některých veršů  Otokara Březiny/. Jen těžko mnozí přistupují na fakt, že „klasik národního humoru" Jaroslav Hašek musel pro svou „odlišnost" hrát celý svůj krátký život hru - jak v něm samotném, tak ve svém díle.      Odlišná psychosexuální orientace vede ještě dnes některé gaye k osamělosti, odříkavému životu nebo  stylizování se  do dekadentních a jiných  póz z důvodu hry se sebou samými a společností. O to víc platí tato slova o době před padesáti a více lety.  

 
Celý příspěvek
| Rubrika: Tak trochu jiná literatura | Komentářů: 0