Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak trochu jiná literatura

Příspěvky

28. 3. 2015

KRONIKA OHLÁŠENÉ SEBEVRAŽDY - MICHAL ADRANT

/ Rubrika: Tak trochu jiná literatura / Komentářů: 0

m.a.01.jpg

   V roce 1997 vydalo Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO) román Michala Adranta (podle všeho jde o pseudonym) „Kronika ohlášené sebevraždy“. Tento významný počin na poli české gay literatury zůstal tehdy téměř nepovšimnut a dnes je knížka raritou. Román nemá ve svém fondu ani Národní knihovna České republiky.

 

 

 

 
Celý příspěvek

1. 12. 2012

Poznámky k některým etapám života Jiřího Karáska ze Lvovic

/ Rubrika: Tak trochu jiná literatura / Komentářů: 0

 

foto-jiri-karasek-ze-lvovic.jpg

Jiří Karásek ze Lvovic přetrvává v českém kulturním povědomí tak nějak příslovečně. Jeho jméno je spojované převážně s uměleckým proudem zvaným (česká) dekadence, a ta je i dnes vnímána poněkud rezervovaně. Karásek byl (a nadále zůstává) její vůdčí osobností. Už za svého života vyvolával protichůdné vášně, ostré odsudky, nenávistné kritiky, přerůstající až v osobní útoky. V lepším případě shovívavý úsměv či bezradné pokrčení ramen. Vždy stál na svém a za to si získal také nemálo příznivců a obdivovatelů.

 

 
Celý příspěvek

17. 12. 2010

Josef Barák: A ret se vyznat stydí...

/ Rubrika: Tak trochu jiná literatura / Komentářů: 0

   220px--1.jpgPrvní jméno, které je třeba zmínit, patří zajímavé postavě kulturního, společenského a politického života druhé poloviny 19. století Josefu Barákovi (1833 – 1883).  Myslím, že je potřeba jeho dnes již téměř zapomenutou osobnost na úvod alespoň krátce připomenout. Jako mladý student se zúčastnil revoluce roku 1848. Tato událost a následující „utažení šroubů“ českému společenskému životu a vlasteneckým snahám ho utvrdilo v přesvědčení, že nelze jen sedět se založenýma rukama nebo „hubou od piva“ klábosit po hospodách o postupujících hrozných poměrech. Aktivně se zapojil nejen do národního snažení, ale byl i jedním z těch, kteří jako první obrátili svůj vlastenecký hlas k dělníkům. Jako zralý muž rád pobýval mezi studenty a promlouval k nim na nespočetných schůzích. Psal do novin, několik jich vedl a svou autoritou zajišťoval politickou nezávadnost českých periodik a divadla. Podporoval polské povstání a za své politické postoje byl několikrát perzekuován. Pokud už je jeho jméno na začátku jedenadvacátého století připomínáno – alespoň u maturit -, tak pouze ve spojitosti s almanachem Máj, který redigoval a několika básněmi do něj přispěl.
     Barák nebyl „čistým“ literátem; spíše se věnoval spolkovému životu, organizování společenského a politického života. Pokud psal, tak do novin. Jeho básně jsou však vyzrálé, plné obrazivosti a neotřelých básnických obratů. Převážně pro tuto skutečnost se v padesátých letech minulého století objevily spekulace, že autorem básní není on, ale jeho blízký přítel Jan Neruda. V této souvislosti dochází na krátkou dobu k určité renesanci osobnosti Josefa Baráka.

 
Celý příspěvek

17. 12. 2010

Emanuel Bozděch: Aby lidé uhodli, čeho si žádám...

/ Rubrika: Tak trochu jiná literatura / Komentářů: 0

 emanue-1.jpg Už ve dvacátých letech minulého století je zmínka o tom, že jeden z nejhranějších českých dramatiků druhé poloviny 19. století Emanuel Bozděch žil život „invertovaného“. Do seznamu českých gayů  ho zařadil  František Jelínek v knize „Homosexualita ve světle vědy“ (1924) Přímý důkaz o Bozděchově homosexualitě ale neexistuje...

 
Celý příspěvek

16. 12. 2010

Majerová, Olbracht, Neumann...a ”pohlavně úchylní"

/ Rubrika: Tak trochu jiná literatura / Komentářů: 0

ivan-olbracht.jpgTi, co pamatují literární výchovu za socialismu, možná si vybaví trojici spisovatelů Marie Majerová, Ivan Olbracht a Stanislav Kostka Neumann. Jejich jména kolovala od základní školy a někteří se jich nezbavili ani na „vysoký“. Všichni tři jmenovaní literáti byli bezpochyby talentovanými spisovateli se svými vrcholy a pády. Majerová s Olbrachtem se po Únoru 1948 prodali svůj talent  novým pořádkům a  vědomě kolaborovali s komunistickou stalinskou diktaturou. Neumann, který ve třicátých letech až  agresivně obhajoval Leninův a následně Stalinův Sovětský svaz, se Února 1948 nedožil. Je těžké dnes odhadnout, jak by se tento významný český básník zachoval k nespravedlnostem poúnorového režimu a jak by se ten režim zachoval k němu…

 
Celý příspěvek

16. 12. 2010

O podivných přátelstvích

/ Rubrika: Tak trochu jiná literatura / Komentářů: 0

julius-zeyer.jpgNevelký obraz homosexuality v české literatuře od konce 19. století do druhé světové války.
V české literatuře v tomto vymezeném období nezaznamenáváme příliš silnou „homosexuální stopu" a literárních děl, v nichž by byly znatelné homosexuální motivy, je velmi poskrovnu. Často jsou to jen matné náznaky a signály, nejasné jinotaje a skryté významy. Je „veřejným tajemstvím", že několik českých spisovatelů a básníků první poloviny minulého století chovalo náklonnost ke stejnému pohlaví. Méně už je ale známo, že spisovatelé, kteří nesdíleli tuto životní zkušenost, psali o  homosexualitě podstatně otevřeněji (Olbracht, Majerová, Neumann)  Ne každý literární vědec a teoretik připustil "jiný" výklad než ten obecně přijatelný ("ve slušné společnosti se o něčem takovém nemluví.")  Například najmě katoličtí teoretici odmítali "odvážné" interpretace několika málo veršů  Otokara Březiny. Ještě dnes by se jistě našel někdo, který by se sebezapřením přijímal skutečnost, že „největší český humorista" Jaroslav Hašek musel pro svou odlišnost hrát celý svůj nedlouhý život hru;  jak sám pro sebe, tak pro své okolí. 
Citová a sexuální odlišnost vede ještě dnes některé gaye k osamělosti, odříkavému životu a vlastní nevyrovnanosti.


Tato práce se záměrně nevěnuje "české aktivistické" LGBT literatuře z třicátých let minulého století, jež se vytvářela kolem časopisu Hlas a Hlas sexuální menšiny.

 
Celý příspěvek